Rizika výskytu azbestu v pracovním prostředí a metody monitorování

Stáhnout PDF
EnviroMail_07_Evropa_Rizika výskutu azbestu v pracovním prostředí a metody monitorování

Stanovení azbestu v pracovním prostředí je dnes podstatnou, neoddiskutovatelnou a v drtivé většině zemí světa již legislativně zakotvenou povinností. Jedná se o skupinu minerálních vláken, která jsou prokazatelně karcinogenní při inhalaci. Azbest byl dříve široce používán ve velkém množství průmyslových odvětví.
V dnešní době tak nejvíce při likvidaci starých budov hrozí pracovníkům reálné riziko závažných onemocnění, pokud nebudou používat adekvátní osobní ochranné pracovní prostředky. Naštěstí dnes také disponujeme technikou, která umí toto riziko spolehlivě odhalit.

Stanovení azbestu je zásadním krokem před demolicí starých budov

Azbest je obecný termín pro skupinu šesti přírodně se vyskytujících vláknitých křemičitanů, které lze rozdělit do dvou skupin: amfiboly (amosit, aktinolit, anthofylit, krokodolit, tremolit) a serpentiny, kam z azbestů patří jen chrysotil. Azbesty mají tendenci štěpit se podél své délky a tvořit díky tomu dlouhá vlákna. V minulosti průmyslově ceněný a hojně využívaný materiál s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi, vysokou pevností a dlouholetou trvanlivostí našel své uplatnění jako součást střešních a konstrukčních izolačních materiálů. V Česku je například notorický známý boletický panel či eternitová střešní krytina.

Pokud se tyto stavební materiály rozpadnou, jsou narušeny během demolice, renovace nebo údržbových prací, mohou do vzduchu uvolňovat azbestová vlákna. Z tohoto důvodu se uvedené materiály později, bohužel, ukázaly jako zdraví velmi škodlivé při inhalační expozici, která je ve starších budovách přirozeně mnohaletá. Azbest patří do skupiny 1, což je nejvyšší stupeň karcinogenity podle klasifikace Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC). Azbest byl spojen s různými typy rakoviny, zejména s rakovinou plic či patologickými změnami tkání – např. azbestózou. 

Monitoring azbestu ve vzorcích vzduchu

Azbest ve vzorcích pracovního prostředí (vzduchu) se vzorkuje aktivně, tj. přesně měřený objem vzduchu je prosáváním filtrován přes vhodný filtr. V současnosti se monitorování provádí dvěma způsoby: stacionárním odběrem v prostoru (Obr. 1) nebo personálním odběrem vzorků, který monitoruje expozici pracovníka při manipulaci s azbestovými materiály (Obr. 2). Vzorek je následně analyzován v laboratoři pomocí mikroskopických technik a zpětným přepočtem na objemový výskyt pak poskytuje informaci o rizikovosti vzorkovaného prostředí.

Obrázek 1. Stacionární odběr vzorků v pracovním prostředí

Obrázek 2. Personální odběr vzorků v pracovním prostředí

Metody stanovení azbestu

Existují dvě základní metody obecně používané pro analýzu azbestu v pracovním prostředí: optický mikroskop s fázovým kontrastem (PCM) a elektronová mikroskopie (SEM - skenovací elektronová mikroskopie, TEM - transmisní elektronová mikroskopie). Vždy jsou počítána pouze respirabilní vlákna, která mají největší potenciál proniknout hlouběji do plic. Respirabilní vlákna jsou delší než 5 µm, užší než 3 µm a poměr délky k šířce mají větší než 3:1.

Mikroskop s fázovým kontrastem (PCM)

PCM je jednou z původních metod, které se používají ke stanovení koncentrace azbestových vláken v ovzduší. Tato metoda se především používá pro monitoring úrovně expozice pracovníků při práci s azbestovými materiály. Má své výhody a nevýhody. Mezi výhody patří především rychlost a nízká cena analýzy. Nevýhoda naopak spočívá v tom, že z principu nedokáže rozlišovat azbestová vlákna od ostatních minerálních vláken. Z toho důvodu se hodí především tam, kde víme, že pracovníci manipulují s azbestovými materiály.

Vzduch se prosává přes celulózový filtr, který je následně v laboratoři analyzován pomocí optického mikroskopu s fázovým kontrastem (PCM). Tato metoda zvyšuje viditelnost málo kontrastních objektů, jako jsou azbestová vlákna. Mikroskop je vybaven objektivy a kondenzory pro fázový kontrast. Pro zajištění přesného měření analyzované plochy filtru se do okuláru mikroskopu umístí skleněné sklíčko se známým referenčním rozměrem (v našem případě Walton-Beckettův kruh). Poté se na 100 polích zapisují respirabilní vlákna, která mají alespoň 1 konec uvnitř kruhu. Přes známý objem vzduchu a známou analyzovanou plochu filtru, se vypočítá koncentrace azbestových a minerálních vláken na cm³ vzorkovaného vzduchu. Limit metody je 0,01 vlákna/cm³.