Laboratoře ALS Czech Republic, s.r.o. již dlouhodobě provozují vysoce kvalifikované pracoviště zajišťující stanovení izotopu uhlíku C-14. Vzhledem k rozsáhlým zkušenostem našich pracovníků a komplexnímu vybavení laboratoře se nám podařilo získat akreditaci na tento typ stanovení. Námi zavedená metoda umožňuje stanovení tohoto parametru v pevných vzorcích.

Jelikož se jedná o vysoce specifickou analýzu, legislativa běžně neudává limity pro obsah C-14 v rámci standardních radiologických stanovení.

C-14 vzniká interakcí kosmického záření s dusíkem a neutronem v atmosféře nebo antropogenní činností. Příspěvek aktivity je však velmi malý, stejně tak i lidské aktivity už negenerují C-14 ve velké míře (dříve se jednalo zejména o jaderné výbuchy v atmosféře). Jelikož je aktivita C-14 velmi nízká a současně energie záření též nízká, není proto ošetřen legislativou.

Využití stanovení C-14

Díky provedení těchto analýz klient získá:

• Informaci o aktivitě C-14 a to jak ve vzorku, tak i v celkovém uhlíku obsaženém ve vzorku vyjádřené jako Bq/kg vzorku a Bq/kg C.
• Výsledky (v Bq/kg C) slouží jako podklad k určení obsahu podílu biouhlíku ve vzorku na základě aktivity a referenční aktivity, která je určena pro dané období.
• Příkladem využití je to například potřeba prokázat, zda líh je skutečně vyrobený destilací cukerného kvasu anebo naopak adicí vody na ethylen. Ethanol syntetizovaný z ropy má aktivitu C-14 teoreticky rovnou nule, zatímco biologicky vyprodukovaný ethanol by měl vykazovat určitou aktivitu C-14.
• Na základě výše uvedené informace tak může subjekt například získat dotaci nebo úlevu na daních dle platné legislativy.

Principy a výstupy stanovení

Všechny zmíněné analýzy jsou akreditovány  v souladu s normou ČSN EN 16640. Stanovení provádíme v pevných vzorcích. Charakter daného vzorku musí umožňovat jeho spálení až na CO₂, jedná se například o vzorky zemin, biotické vzorky atp.

Výstupem je výsledkový protokol uvádějící obsah C-14/kg vzorku a C-14/kg C a obsah biouhlíku.

Princip metody spočívá v oxidaci uhlíku ve vzorku na CO₂ (případně rozkladu uhličitanů na CO₂ žárem) vzniklý CO₂ se po vyčištění absorbuje do specifického sorbentu a po smísení se scintilátorem se měří odezva impulzů vzniklých radioaktivním rozpadem C-14.

V našich laboratořích provozujeme dvě metody. Klasická metoda stanoví aktivitu C14 na kg sušiny vzorku, nízkolimitní metoda navíc i na kg uhlíku ve vzorku – neboli procentuální obsah biouhlíku.